Hatori Hanzo`s Katana

Popis

Čepel, o které se šeptá v Kjótu

Píše se rok 1086, období Heian. Na trůn právě usedá mladý císař Horikawa a ulicemi Kjóta se nesou zvěsti o kovářském mistrovi z hor provincie Iga. Jmenuje se Hattori Hanzó, první toho jména, a říká se o něm, že jeho čepele jsou tak ostré, že přeříznou i mlhu nad rýžovým polem. Tahle katana je jeho mistrovské dílo.

Jak vznikala

Mistr Hanzó kul čepel 49 nocí po sobě, vždy jen za úplňku nebo dorůstajícího měsíce. Použil vzácnou ocel tamahagane, vytavenou z černého sopečného písku v tradiční peci tatara, a přeložil ji celkem 16krát. Vzniklo tak přes 65 000 vrstev oceli. Tvrdé ostří a pružný hřbet oddělila vlnitá linie kalení hamon ve tvaru ranní mlhy nad horou Hiei. Mistr pak čepel posvětil v šintoistické svatyni a do řapíku vyryl jediné slovo: „Trpělivost“.

V rukou samuraje

Prvním majitelem byl Minamoto no Kagetora, velitel osobní stráže císaře. Legenda praví, že s touto katanou ubránil palácovou bránu Suzaku-mon během jediné bouřlivé noci proti třiceti banditům z hor. Nikomu přitom neublížil víc, než bylo nutné. Samurajský kodex totiž říká, že nejlepší meč je ten, který zůstane v pochvě. Kagetora ji tasil jen třikrát za život a pokaždé to prý stačilo.

Katana se pak po staletí dědila v rodu Hattori. Přežila války mezi rody Taira a Minamoto, dva tajfuny, jedno zemětřesení a jednoho velmi zvídavého pravnuka. Do Evropy se dostala až v roce 2024, výhradně pro sběratele z Radim`s products.

Co dostanete

• Originální katanu s čepelí dlouhou 72,7 cm (přesně 2,4 šaku)
• Lakovanou pochvu saja z magnóliového dřeva s černým lakem urushi
• Rukojeť cuka potaženou rejnočí kůží a ovinutou hedvábnou šňůrou
• Železnou záštitu cuba se zlatým motivem jeřába
• Dřevěný stojan a certifikát pravosti psaný tuší
• Hedvábný sáček na uložení, protože i legenda potřebuje odpočinek

Péče o čepel

Čepel jednou za měsíc otřete měkkým papírem nuguigami a naneste tenkou vrstvu kamélijového oleje. Na ostří nesahejte prsty. Mistr Hanzó by to nesl nelibě a ocel také.

„Kdo tasí meč v hněvu, prohrál dřív, než udeřil.“ – rodinné rčení Hattoriů